Chovatelské informace / Můj příběh s arami

Můj příběh s arami

Tak jako mnoho jiných chovatelů a nadšenců pro papoušky, i mě přitahovali arové ze všech druhů papoušků nejvíce. V době asi před 17 lety, když jsem s papoušky začínal, pro mne znamenali vzdálenou, opravdu vzdálenou metu. Začínal jsem jako mnoho jiných chovatelů s malými papoušky rodu agapornis, neoféma a andulkami. S nabývajícími zkušenostmi a léty jsem svoje nároky na chov zvyšoval a "hnal" se stále dál do chovu středních a větších papoušků. Úspěchy střídaly neúspěchy, radost zklamání a já této chovatelské vášni propadal víc a více. Moje žena mě v této zálibě podporuje a záhy jsme zjistili, že jsme ochotni pro papoušky a jejich chov obětovat opravdu hodně. Slovo obětovat píšu záměrně, protože ten kdo zná co obnáší chov papoušků, větších druhů a hlavně arů, ví, že je to na místě. Zájem o chov tohoto druhu vyplynul z různých faktů. Každý druh papouška jeho život a chov je zajímavý.

Mám zavedený chov žaků, kteří jsou nesmírně zajímaví, nároční a inteligentní. Dosahuji u nich odchovů, mám je velmi rád, chovám amazoňany, amazónky a jiné druhy, ale arové jsou pro mě zvláště postavený druh, který mě nesmírně přitahuje. Jejich velikost a majestátnost, podtržená barevností i inteligencí, schopnost dobře mluvit má veliké kouzlo. Ale chov těchto ptáků má své úskalí, i radosti a o tom všem Vám chci vyprávět svůj příběh.

Jak to začalo

Před několika lety, kdy jsem už měl vybudovaný docela solidní chov papoušků různých druhů, jsem se rozhodl, že chov arů určitě založím. Ono se to lehce řekne, ale sehnat informace od zkušených chovatelů není jednoduché. Obzvláště u těchto druhů. Chovatelé velkých papoušků jsou uznávaní lidé, protože držet chov těchto vzácných a drahých ptáků vyžaduje nejen odvahu a velké investice, ale hlavně mnoho zkušeností a odpovědnou profesionální úroveň. Proto také dostat se do jejich prostředí a přiučit se, získat informace o chovu je složitější. Sbíral jsem zkušenosti, jejich názory a zážitky o chovu arů, o jejich zvycích, krmení, stylu života, nárocích na prostor a teplo. Před 5 lety jsme se ženou navštívili Loro Parque na ostrově Tenerife - ráj papoušků. Během pobytu na Tenerife jsme se několikrát vrátili do tohoto parku, který nás doslova uchvátil nebývalou podívanou na všechny možné druhy papoušků v překrásném prostředí. A právě tam se ve mně spustil nějaký mechanismus, touha založit chov arů, věnovat se jim a těšit se jejich přízní. A už mě to nepustilo.

Chovatelské zařízení

Volba druhu byla jasná. Začnu s araraunami. Z velkých arů jsou asi nejrozšířenějším druhem a případný odchov bude snazší. Volba voliéry vycházela ze zkušeností chovatelů, od kterých jsem věděl, že arové potřebují nejen prostornou výletovou část voliéry ale i ubikaci. Velká ubikace je pro ary základní podmínkou. Na rozdíl od jiných papoušků arové setrvávají v ubikaci daleko více než v části venkovní proletové. Samotná voliéra pro ary musí být opravdu pevná - nejlépe zděná a kovový železný rám výletové části. Pletivo musí být velmi pevné, stejně tak vázací drát, kterým je pletivo vyvázané. Silný zobák arů to vše pořádně prověří.

Chovný pár

Složit pár těchto papoušků není vůbec jednoduché a složit ho tak, aby spolu papoušci harmonizovali a byli chovu schopní bývá velmi těžké. Měl jsem velké štěstí, že se mi povedlo takový pár složit. Karlík (jméno samce) a Armína (jméno samice) se k sobě měli hned od prvopočátku. Voliéra, kterou jsem jim vybudoval jim asi dobře "padla", protože hned další sezónu zahnízdili. Samozřejmě, že vše nešlo zdaleka tak jednoduše, měli jsme velké potíže s čistými vejci. To se nám podařilo vyřešit a vše se začalo v dobré obracet.
Podrobnosti o chovu od jeho založení do loňského léta (r. 2005) jsem popsal ve článku Vymodlený ara ararauna. O letošní (r.2006) velice zajímavé sezóně napíšu po jejím skončení. Je totiž velice odlišná od těch minulých sezón, nejen v chováním obou papoušků, ale především úspěšným odchovy.

Arové "junioři" - základ budoucího chovu

Zde bych chtěl bych začít od "omladiny", která bude tvořit základ dalšího chovu. Mladé papoušky ara jsme částečně odchovali a částečně pořídili. Připravujeme je do chovu, protože od mladých ptáků chov začíná a rozvíjí se.

Začneme našim vlastním prvorozeným odchovem:

ADÉLKA (ara ararauna):

Narodila se 28.8.2005. Z vajíčka se proklubala o půlnoci. Matka ji nechtěla zahřívat (sledovali jsme je kamerou nainstalovanou v budce), takže jsem musel malinkou Adélku odebrat a umístit ji do inkubátoru. Moje žena i já jsme ji věnovali veškerou péči. Vyrostla z ní opravdu krásná a silná slečna. Jako jedináček je samozřejmě nejrozmazlenější a nejuvřískanější ze všech našich arů.

Někdy je také pěkně tvrdohlavá a je s ní těžké pořízení. Má krásně syté barvy a v peří je z našich arů asi nejhezčí. Má velmi dobrý apetit a v misce vydrží ochutnávat ze všech nejdéle. Velmi zřetelně mluví několik slov (Adélko, arrííí, Artušek, Aduš, Aduška) a je velmi zvědavá. Je také pěkně vypasená, takže velká společná voliéra, kterou pro všechny mladé ary chystáme, jí jen prospěje. Navždy pro nás zůstane naší "první" arou.

ARTUŠ (ara ararauna):

Artušek je dvouletý samec, urostlé vysoké figury - charakteristické pro samce, výrazných barev, pěkně mluvící (umí Artuš, Artušek, miláček, au a další). Mám s ním opravdu zvláštní vztah. Ten začal už při naší první návštěvě v jeho původní rodině - u manželů Pekárkových bydlících kousek od Prahy. Nemohu se nezmínit o mém velkém uznání manželů Pekárkovým, kteří našli sílu k tomu, aby se s Artušem rozloučili a přenechali nám ho, z důvodů jejich maximální zaneprázdněnosti. Vědomi si toho, že se mu nemohou tolik věnovat, jak takový "člen rodiny" vyžaduje, volili tuto variantu, byť pro ně velmi bolestivou, ale pevně věřím pro Artuše dobrou. Za to jim patří můj dík a obdiv. Bude zařazen do chovu s naší Adélkou. Život v páru je pro něho nejpřirozenější a nejšťastnější. Z chovatelského hlediska jsem o tom hluboce přesvědčen.

Když jsme tedy přijeli k Pekárkovým se na Artíka podívat, došlo po krátké chvíli vzájemného okukování k našemu prvnímu kontaktu. Prostě já na něj vlídně mluvil a pomalu a obezřetně k němu natahoval ruku. Nebyl jsem si jistý, jak to dopadne. Artuš to ale vyřešil po svém. Zkrátka se najednou vznesl a sedl mi na rameno. Všichni z toho byli překvapeni včetně mě. Paní Pekárková říkala, že to nikdy nedělal, aby sedal na cizího člověka. A jelikož se nechal ode mě i pohladit, byla pro mě věc jasná. U nás doma ve společenství ostatních arů bývá bázlivější, raději vyhledává mou přítomnost. Proto jej beru ven z klece i mimo ostatní, aby se mohl projevovat ve své povaze nebo jej pouštím na ptačí strom s jinou, jen jednou arou, a později s ostatními. Vydrží mi sedět na rameni i celé hodiny a ani se nehne. Jen se občas předkloní, abych jej podrbal za hlavou.

KANGA (ara ararauna) a CHARLIE (ara zelenokřídlý)

Tyto následující řádky budu věnovat dalším dvěma arům - arovi zelenokřídlému, samečkovi jménem Charlie a samičce ary ararauny, jménem Kanga. Než to však udělám musím se zmínit o tom, jak jsme k nim s manželkou přišli a hlavně o jejich bývalé majitelce, pro mě úžasné osobě, paní Vlaďce. Paní Vlaďka je ten typ člověka, který ví co chce, umí jít za svým cílem a hlavně se dokáže obětovat. Díky jejím vlastnostem a lásce k papouškům jsou dnes Kanga i Charlie osobnosti, vyrovnané povahy, které neznají bázeň a stres, bezelstní arové, kteří se umí radovat a rozdávat radost svou veselou uličnickou povahou svému okolí.
Když dostala jako dárek papouška Kangu, byla v chovu a péči o papouška laik. Velmi rychle získala znalosti z chovatelské literatury, především od Rosemary Low a z internetu, a díky své obrovské lásce ke zvířatům vytvořila papouškům skvělé zázemí a naučila je spoustu věcí. Papoušek Charlie byl díky paní Vlaďce zachráněn, myslím tím zcela vážně, že je dnes mezi námi díky této paní. Navíc mu dokázala vrátit to, co už určitě ve špatných podmínkách ztrácel, a to radost ze života a důvěru v člověčího kamaráda. Rozdělila se s nimi o svůj čas, byt, rodinu a mnohdy musela čelit potížím různého typu. Ten, kdo ví, co obnáší chov arů se všemi klady i zápory, mě jistě dá za pravdu.
Paní Vlaďka musela z rodinných důvodů řešit situaci, co s těmito nádhernými papoušky. V té době jsme si už dopisovali a jednoho dne, když jsme se ženou projížděli Ostravou, jsme se rozhodli, že paní Vlaďku navštívíme a snad nějak poradíme, co s jejím problémem. Abych to zkrátil, dopadlo to tak, že z několikahodinové návštěvy jsme odjížděli s arami. Byl jsem z toho všeho ve velkých rozpacích, ale díky tomu, že paní Vlaďka na nás velmi zapůsobila, pomohl jsem jí vyřešit její velkou starost. Dnes jsem tomu velmi rád, že si vybrala právě nás a vložila v nás svoji důvěru, že se o papoušky postaráme. Když má cestu kolem, vždy se zastaví podívat se, jak se Kangušce a Charliemu daří a vždy jim doveze spoustu dobrot. Doufám, že je spokojená a u nás má dveře vždycky otevřené.

Charlie (ara zelenokřídlý):

Absolutně dominantní papoušek, i přesto má velmi dobráckou a přátelskou povahu. Vědom si své větší robustnosti oproti araraunám, větší síle v zobáku a průbojnější povaze, vede ve společnosti juniorů, i když má teprve rok. Je to také pěkný uličník a filuta a je třeba ho také nejvíce hlídat. Vždy, když se na mě poočku dívá, zdá se mi, že přemýšlí o tom , jak by nás doběhl a zaskočil. Musím přiznat, že se mu to občas i podaří. Je to neposeda, v kterém je zašito tisíc čertíků. Zkrátka temperamentní a čilý mladý "arák". Zároveň je ze všech nejvíce mazlivý a vyžaduje nejvíce něžností, pro které si sám přijde. Skočí na mě, hlavu mě strčí až pod bradu a chce jen drbat a čechrat peří na hlavě a za krkem. Umí také silně zmáčknout zobákem, umí se i zlobit a ne každý den je ochoten se nechat chovat. Nikdy jsem si ale namyslel, že je pták schopen takových oddaností a pozorností. Často si lehne na záda a nechá se drbat na břichu.
I Charlie umí několik slov (Čárlííí, Čárlíku, Kanga, Chahahaha... a umí spustit takový řev, že je ho slyšet na druhém konci vesnice :-)). Je pěkné silné postavy, velká výrazná hlava, silný zobák, mohutná hruď, zkrátka klasické znaky pro samčí výraz. Měl jsem tu čest vidět i jeho otce a mohu konstatovat, že je to "kus chlapa". Myslím, že Charlie si s ním za nějaký čas, až dospěje, určitě nezadá. Protože jej mám doma spolu s araraunami, mohu opravdu dobře srovnávat rozdíly mezi oběma druhy. A to jak ve stavbě těla, tak v povaze.

Kanga (ara ararauna):

Je dvouletá (asi holka), která není sice robustního vzrůstu, ale zato je velmi živá a pohyblivá. Velice dobře létá. Je velmi pozorná na jakékoliv podněty z okolí, první začíná před cizími lidmi mluvit (mluví nejvíce slov áhoj, Kanga, Kanguška, Charlie, au - velmi používané) a umí být velmi přítulná. Nedivím se, že stala okamžitě miláčkem rodiny Je měkčí povahy, Charlieho považuje za svého ochránce a partnera. Nás má určitě ráda, ale někdy si neodpustí lehké štípnutí. Nemá to nic společného s nějakou agresivitou nebo stresem. Je to podle mě způsob, jak chce prosadit svou přítomnost vedle Charlieho, který dominuje nad ostatní. Docela mě překvapuje její vztah k malým, ručně dokrmovaným papouškům, které kolem sebe vidí. Je velmi zvědavá, sedne na okraj bedny s odstávčaty a užasle je pozoruje. Samozřejmě, že jsme pořád ve střehu, ale myslím, že z její strany se nejedná o agresivní úmysly. Je to jen jakási přirozená zvědavost. Možná z ní bude jednou dobrá máma. Kdo ví?...

Co bude dál

Mým cílem je založit chov s těmito mladými ary. Znamená to, nechat je zatím ve společné voliéře, aby byli spolu a dospěli. Charliemu musím pořídit vhodnou partnerku a Kanze pěkného ženicha. Bude napínavé, jak se k sobě budou papoušci mít a hlavně jak proběhne pozdější přirozené rozdělení do párů . U Charlieho a Kangy to bude možná problém, protože jsou na sebe hodně fixováni, ale budu postupovat opatrně a snad vše dobře dopadne.

Budu Vás průběžně informovat o novinkách u našich "miláčků", hlavně, jak si zvykají v nové voliéře, do které je umístíme v blízké budoucnosti. Chystáme novinky pro Vás, které náš chov zajímá, budete moci sledovat s námi chov on-line.

Připravujeme

V příští části Vám povyprávím o Karlíkovi a Armíně a jejich letošní velmi úspěšné sezóně. Jsou základem našeho chovu a díky nim jsme nabrali ten správný směr, chovatelskou odvahu a vítr do plachet.

Milan Bartl
13. 7. 2006