Pel-mel

Ztraceni v Mnichově i v jazyce

„Úvahy o tzv. mnichovské zradě a o tom „zda jsme se tenkrát měli bránit“ patří k nejoblíbenějším námětům. Co víc: jsou bezmála jedním z identifikačních znaků češství. Něco podobného jako britské trauma z královraždy 1649 nebo tajený francouzský komplex vynálezců teroru 1793. Úplná iracionalita českého traumatu přitom pravděpodobně ani nemůže být pozorována zevnitř.“ Tak začíná kniha historika Jana Tesaře Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky, která v roce 2014 vyšla v novém vydání. Inspirativní dílo bylo pro režiséra Petra Zelenku odrazovým můstkem k filmu Ztraceni v Mnichově, který tento „pseudoproblém“, jakým je podle Jana Tesaře podpis Mnichovské dohody, zpracovává po svém. S notnou dávkou mystifikace, s prolínáním dějových rovin a s kombinací materiálu filmového a – snad neprozradím mnoho – komiksového. Ztraceni v Mnichově však není film o Edvardu Benešovi a Edouardu Daladierovi. Není to ani film o starém mluvícím papouškovi. Dokonce to není ani film o natáčení filmu. Je to totiž kombinace toho všeho, a to tak dokonalá, že jen hlavních hrdinů má snímek několik – od neúspěšného novináře Pavla přes francouzského herce-neherce či producenta filmu až po upovídaného papouška žaka, kterého mimochodem ve filmu ztvárnili tři „herci“ v čele s rousínovským Kukim.

Že režisér nevypráví přímočarý příběh, prozradilo mnoho recenzentů přede mnou. Navíc to jistě tuší každý, kdo viděl Rok ďábla, Knoflíkáře nebo Karamazovy, protože Petr Zelenka střídá prvky hraného filmu a pseudodokumentu naprosto přirozeně. Vedle francouzského neherce ztvárňujícího herce, který hercem není, ve snímku vystupuje Jakub Železný, který hraje Jakuba Železného, nebo skutečná televizní hlasatelka jako televizní hlasatelka. Divák nahlédne do zákulisí filmového natáčení, řeší se štábem potřebu dvojníků dvou hlavních hrdinů (papouška a člověka) i dočasnou náhradu telefonující ruky jednoho z nich. A přitom se téma přehodnocení mnichovské zrady neobjevuje pouze v nedokončeném příběhu o drzém papouškovi, ale i v následném „filmu o filmu“. Že Petr Zelenka převratnou práci Jana Tesaře nejen po svém interpretuje, ale zároveň posouvá do absurdity, přitom není žádným překvapením.

Autor filmu vrchovatě naplnil vše, co se od něj očekává, a současně ukázal, že dokáže být i „špatným“ režisérem. Úvodní pasáž o papouškovi totiž přináší několik zjevných nelogičností a nedotažených detailů. Novinář Pavel nepozná, jakou řečí žako mluví, a o den později už v televizním přímém přenosu překládá z francouzštiny jeho výroky. A jak je možné, že policie nevypátrá a nezadrží ani po několika dnech pachatele krádeže, jehož identita je veřejně známa a který si jen tak jezdí do televize a rozhlasu? Tyto „chyby ve scénáři“ však ve skutečnosti žádnými chybami nejsou. Divák je ocení při pozorném sledování druhé části filmu, která je příběhem o zoufale neschopném filmařském týmu, kterému zdaleka nescházejí jenom finance a zahraniční koproducent.

Snímek Ztraceni v Mnichově můžeme vnímat jako komedii, jako pohled od zákulisí režisérovy práce, jako netradiční interpretaci historie i jako složitě strukturovaný absurdní příběh s otevřeným koncem. Nejlepší je vychutnat si všechny zmíněné rozměry současně a ještě se soustředit na zajímavé detaily, které se Zelenkovi – v některých případech šťastnou náhodou – podařilo do filmu dostat. Papouškův výrok „Führer je super“ pochopitelně evokuje ono zemanovské a ovčáčkovské „Hitler je gentleman“. A fakt, že zrovna francouzský papoušek se jmenuje Charlie, je ve světle lednových událostí, kdy celý svět byl „Charlie“ spolu s Francií, pikantní.

A historický přesah? Film Ztraceni v Mnichově se možná odrazil od Tesařova Mnichovského komplexu, ale nakonec pojednává více o národních stereotypech než o reflexi dějinných traumat. Vtípek o tom, komu že „jeho Pražané“ rozumějí, a zploštění francouzské kultury na sýry, šansony a paštiky, vypovídá o vzájemném vnímání jednotlivých národů mnohem více než někdejší vztah Edvarda Beneše a Edouarda Daladiera. Francouzština je ve filmu prezentována jako nesrozumitelný jazyk – i s Francouzi je často třeba mluvit anglicky a herečka, která má být ve filmu frankofonní, při natáčení opakuje nesmyslné, pseudofrancouzské, fráze. Nevím, zda součástí hry je i chybné přeložení francouzského „République Tchèque“ jako Čechy (místo Česká republika či Česko) v titulcích. V tomto případě si však myslím, že jde pouze o hloupou chybu. Chybu, jakých je v tomto inspirativním filmu Petra Zelenky naštěstí velmi málo.

Milan Tesař
(autor vystudoval historii a mediální studia a je redaktorem Radia Proglas)

Ve filmu Ztraceni v Mnichově hraje papoušek žako Kuki chovatelů Milana a Marty Bartlových.

Zleva: herec Martin Myšička, Marta Bartlová, Kuki, Milan Bartl, moderátor Jakub Železný, režisér Petr Zelenka.

Foto © Lucky Man Films.