Chovatelské informace/Naše články v odborných časopisech

Časopis Papoušci, ročník VIII, leden–únor 2008 (1/2008)

Umělý odchov mláďat papoušků I. díl – úvod do umělého odchovu

Pro každého chovatele papoušků je úspěšný odchov mláďat cílem a odměnou jeho chovatelského úsilí. Pro rodičovský pár papoušků je hnízdění naplněním jejich přirozeného poslání. Jenže docílit pravidelných a zdravých odchovů není vždy samozřejmostí. Zvláště vzácnější druhy papoušků nám dávají v tomto směru „zabrat“. Je to další stupínek zvyšování chovatelské odbornosti a nabytí vzácných zkušeností.

Ideální pohádkou pro chovatele je stav, kdy harmonizující pár papoušků obsadí budku a po několika denním toku samice zahájí snůšku, ze které se vylíhnou mláďata. Rodičovský pár bezproblémově vyvede všechna narozená mláďata a chovatel se upřímně raduje z přírůstku v chovu. Realita je ovšem taková, že mnoho chovných párů není schopno odchovu z různých důvodů, psychického i fyzického rázu.

Poškozené oplozené vejce v hnízdě arů ararauna

Nejčastější důvody neúspěšného hnízdění:

• neoplozená vejce ve snůšce,

• úhyn zárodku ve vajíčku v průběhu sezení nebo při líhnutí,

• nezkušenost mladého páru,

• neharmonizující chovný pár,

• zdravotní problémy chovného páru,

• nedostatečná výživa, nedostatek některých složek potravy,

• rušení hnízdění (jiným jedincem ve společné nebo vedlejší voliéře či kleci),

• obava o potomstvo,

• kontrola vajíček nebo mláďat člověkem,

• rušení chovného páru člověkem (např. hlukem),

• nevhodná budka nebo stelivo v budce,

• nízká vlhkost, nízká nebo moc vysoká teplota v době hnízdění.

Nalíhnuté mládě kakadua šalamounského

Příčin může být opravdu hodně, často to bývá kombinace více příčin dohromady. Pokud chovatel tuší, v čem může být problém, snaží se ho s většími či menšími úspěchy řešit.

Nečastují důvody umístění vajíček do líhně a ručního odchovu mláďat:

• rozbité nebo naprasklé vejce ve snůšce,

• velký počet vajíček ve snůšce,

• úhyn zárodku ve vajíčku v průběhu sezení nebo úhyn mláděte při líhnutí,

• opuštění hnízda se snůškou nebo mláďaty,

• rodiče přestanou krmit mláďata nebo krmí jen některé,

• poranění nebo úhyn některého z mláďat v hnízdě,

• ztráta partnera (úhyn samečka nebo samičky v době hnízdění),

• nemožnost vrátit mláďata do hnízda po okroužkování plnými kroužky,

• krotká nebo polokrotká mláďata.

Některé problémy lze řešit i jinak, než umělým odchovem, ale bohužel to nejde vždy. Problém opuštěných mláďat se dá v některých případech řešit tzv. „podsazováním“. Chovatel umístí opuštěné vajíčko nebo mládě do jiného hnízda, velikostně a věkově podobných vajíček nebo mláďat, nejlépe stejného druhu, případně i jiného druhu papoušků. U některých druhů lze takto úspěšně odchovat mládě až do dospělosti, ale většinou je to řešení, které oddálí ruční odchov jen o několik dní.

Mláďata papoušků žako ve věku 22, 20, 18 a 16 dní

Ruční odchov prověří na schopnosti chovatele, který musí projevit značné chovatelské a veterinární znalosti. Základem úspěchu je trpělivost a pečlivost a také časové možnosti, protože v prvních dnech života mládě potřebuje nepřetržitou péči člověka. Zpravidla se tomu musí přizpůsobit i chod domácnosti, někdy to znamená i odchod ze zaměstnání (tak tomu je i v mém případě). Na ruční odchov je třeba být dopředu připraven. K dispozici je třeba mít směs pro ruční odchov mláďat a technické zázemí - líheň a inkubátory, záložní napájecí zdroj pro případ výpadku elektrické energie, převozní inkubátor do automobilu. Nutná je odborná literatura i kontakt s veterinářem, specialistou na exotické ptactvo. Toto jsou ty nejzákladnější podmínky, bez kterých nelze umělý odchov začít.

Mládě ary ararauna, věk 11 týdnů

Vím, že jsou chovatelé, kterým se ruční odchov papoušků povedl bez větších potíží, ale věřte, že to není běžná praxe. Ten, kdo se touto problematikou zabývá a odkrmil již různé druhy papoušků, určitě ví, že problémy se dostavují a vynaložená snaha o záchranu někdy končí až krutým způsobem – úhynem jedinců. Příznaky, které signalizují, že se děje něco, co není standardní a může ohrozit zdraví a život jedince, jsou většinou nenápadné. Často běží o čas, o hodiny a minuty. Ať už se to týká líhnutí nebo trávicích potíží či infekce. Proto je u chovatele nutná i jistá dávka profesionality a odbornosti.

Umělý odchov papoušků je i v dnešní době mezi některými chovateli nedoceňován a často i haněn. Někteří chovatelé ruční odchov neuznávají, protože jediným správným je pro ně odchov přirozený – pod rodiči. To je jistě správná myšlenka, ale pouze tehdy, když ji lze uskutečnit. Pokud se odchov opakovaně nedaří, pak chovný pár raději prodají a vlastně tak problém přenesou na dalšího chovatele.

Pro většinu chovatelů je neúspěšné hnízdění výzvou. O záchranu potomstva formou umělého odchovu usilovali chovatelé už v daleké minulosti. Tuto činnost od nich převzali naši otcové a my zase od nich. Máme však výhodu. Za námi stojí moderní technika a věda. Možnosti, kterých je nutno využít. Že je to však cesta správná, nám potvrzuje např. činnost mnoha záchranných a chovatelských center jako jsou Loro Parque, Walsrode a další.

V několika dílech seriálu se seznámíme se zásadami, postupy a s našimi vlastními zkušenostmi z umělého odchovu mláďat papoušků.

Milan Bartl

Zpět na přehled článků